Jindra Fáborský přijel do Olomouce jako mentor a odjížděl s lehkým FOMO.
Na finále středoškolské soutěže DemocraTICon, každoroční klání v mediální gramotnosti, kyberbezpečnosti a práci s umělou inteligencí, mělo jedenáct týmů žáků ze středních škol z celé republiky splnit jeden úkol: za hodinu navibecodovat funkční aplikaci. Nástroj, který by dokázal ze studijního textu vygenerovat testové otázky. Žáci na to měli přesně jednu hodinu, notebook a nástroj Macaly.
AI First je jedním z partnerů DemocraTIConu, a tak Jindra pro soutěž předtočil několik hodin videí o vibe codingu pro středoškoláky. Do Olomouce přijel také jako mentor, kde s týmy řešil technické problémy, radil jak lépe promptovat a motivoval je k tomu, aby přemýšleli jako tvůrci, ne jen jako uživatelé.
Mezi jedenácti týmy byli studenti IT škol, ale taky gymnazisté, grafici a automechanici. A pak byl tým holek, které nikdy neprogramovaly. Dostaly zadání, spustily Macaly a pustily se do toho. Asi po 20 minutách se jim Macaly zacyklilo. Společně s Jindrou Fáborským se snažili najít cestu, ale nakonec se rozhodli pustit to celé od začátku. Zbývalo výrazně méně času, ale tým aplikaci stihl dokončit. Jejich aplikace nebyla nejsofistikovanější, ale byla nejhezčí. Barevně sladěná, s vlastním avatarem, s péčí o detail, která u ostatních chyběla. Zatímco u spousty týmů byste poznali, že je to práce AI, tohle mělo jasný rukopis lidí, kteří mají vizuální cit.
A to není náhoda. Vibe coding není disciplína jen pro geeky. Je to nástroj, ve kterém se může realizovat každý.
Kdybychom procházeli místností tým po týmu, zaskočilo by vás hned několik věcí. IT týmy měly za hodinu hotový backend, databáze, registraci i ověřovací e-maily. A týmy bez technického zázemí přinesly zase jiné věci – vlastní vizuální jazyk, gamifikaci, jeden tým dokonce zabalil celou aplikaci do fantasy dobrodružství s kouzelníkem, který čaruje otázky, a bossem, kterého porazíte správnými odpověďmi.
Víc než samotné výsledky ale překvapilo něco jiného. Šestnáctiletí žáci bez technického vzdělání si během práce sami začali uvědomovat architektonická rozhodnutí, na která vývojáři v praxi narážejí roky. Jak aplikace vyhodnotí správnou odpověď? Porovná řetězce? Zavolá AI model přes API? Nebo nechá uživatele, ať si oznámkuje sám? Každý tým na tuhle otázku narazil. A každý pochopil, že ta volba je na nich, ne na AI.
Paralela s praxí je přitom docela ostrá. Firmy o vibe codingu a AI nástrojích diskutují měsíce. Zvažují, čekají, váhají, jestli je to pro ně. Šestnáctiletí gymnazisté, grafici a automechanici to zvládnou za hodinu, aniž by se předtím ptali, jestli na to mají.
Mladá generace nemá předsudky. Nediskutuje, jestli je vibe coding pro ni. Prostě to zkusí a když to nejde, snaží se přijít na to proč. A to je přesně ten důvod, proč má smysl je podporovat, protože když jim dáte příležitost a prostor, překvapí vás.
