Vychytávka pro Claude Code: mějte kontext pořád na očích

Pracuji v Claude Code každý den a snažím se hledat způsoby, jak být více efektivní. Z mého pohledu dnes nejvíce rozhoduje správná práce s kontextem. A to zahrnuje i správu kontextového okna.

Co je kontext a proč na něm tak záleží

Kontextové okno je pracovní paměť modelu. Všechno, co v jedné session proběhne (vaše prompty, soubory, instrukce MCP serverů, co AI přečte, co napíše), se musí vejít do omezeného prostoru.

I když dnes standardně v Claude Code pracujeme s velkorysým oknem 1 milion tokenů, je to stále konečné číslo, které se u větších projektů dá zaplnit docela dost rychle. A co je ještě důležitější: s tím, jak se plní kontextové okno, klesá kvalita výstupů. Roste riziko halucinací. Podrobně to rozebírám v průvodci Co je kontextové okno.

Háček je v tom, že ve výchozím nastavení tohle číslo trvale nevidíte. Claude Code vám stav řekne, když si o něj řeknete příkazem /context, a než dojde úplně, krátce blikne varování. To je ale málo. Chcete ho mít pořád na očích, ne se po něm shánět, až když výstup začne stát za nic.

Řešení: Kapacita kontextu stále na očích

Claude Code umí dole vykreslovat vlastní řádek, takzvaný statusline. Stačí mu říct, co tam má ukazovat. Já si tam dal přesně to, co potřebuju mít průběžně na očích:

model a jeho reasoning úroveň,
složku a git větev (a jestli mám necommitnuté změny),
zaplnění kontextu jako barevný bar a procenta, to hlavní,
cenu session,
čas session.

Bar mění barvu podle naplnění: do 50 % zelená, od 50 % žlutá, nad 70 % oranžová a nad 90 % červená.

A v tom je celé kouzlo. Když mi bar zčervená, vím, že je čas. Buď pustím /compact, nebo radši dokončím rozdělanou věc a začnu čistou session, než mi kvalita spadne. Žádné překvapení, žádné hádání.

Cena, kterou normálně nevidíte (a stojí za zamyšlení)

Do své statusline jsem si dal ještě jednu drobnost, která mě baví pozorovat. Kolik by stála tahle jedna session, kdybych tokeny neplatil přes předplatné, ale přes API.

A je to zdravá reflexe. Vidíte černé na bílém, že vám session za pár hodin „projela“ klidně pár stovek dolarů v hodnotě výpočtů.

Jak to mít taky (a zdarma)

Ten řádek dole, statusline, je vestavěná funkce Claude Code. Jen mu musíte říct, co tam má ukazovat. Jdou na to dvě cesty.

Nejrychlejší: řekněte si o to. Claude Code umí statusline vyrobit sám. Napíšete mu prostou větou /statusline ukaž model a procenta zaplnění kontextu s barevným barem a on si skript sám vygeneruje a zapne. Za pár vteřin a žádné soubory neřešíte.

Pohodlnější: vezměte si ten můj. Já si svou verzi vyladil přesně tak, jak ji chci mít: barevný bar s prahy, k tomu cena, čas i git pohromadě a ošetřené chyby. Dal jsem ji celou na GitHub, ať si ji můžete jen stáhnout:

⭐ Statusline na GitHubu

Je pod licencí MIT, takže zdarma. Klidně si ji forkněte a ohněte k obrazu svému (třeba prahy barev nebo pořadí polí). V README je celý návod, ve zkratce: stáhnete skript, dáte mu právo ke spuštění a v settings.json na něj nasměrujete statusLine. Funguje na macOS i Linuxu, potřebujete jen nástroj jq.

Co si z toho odnést

Nemusíte řešit loopy ani mít desítky pluginů, abyste z Claude Code dostali víc. Největší dopad má nakonec stejně práce s kontextem. A ještě více zadání, na kterém vlastně děláte.

Je dobré si připomínat, jestli vytváříte něco, co vašim zákazníkům nebo kolegům skutečně přinese tu největší přidanou hodnotu.

Pokud vás baví takhle si vychytávat vlastní workflow a chcete se to naučit pořádně od základu, přesně tohle učím v kurzu AI First, kterým prošlo už 1 800+ lidí. Bez teorie, bez omáčky. Jen to, co používám každý den.

Mohlo by vás zajímat: Co jsou tokeny a Co je vibe coding.