Make vs n8n vs Zapier

Není to jedna odpověď, protože každý účtuje něco jiného. Když se scénář spouští často a většina kontrol proběhne naprázdno, vychází nejlíp Zapier, protože kontroly neúčtuje vůbec. Když se spouští málokdy, ale má hodně kroků, otáčí se to ve prospěch n8n, které počítá celý běh bez ohledu na počet kroků. Make je mezi tím a nejcitlivější je na frekvenci.

Zapier. Má nejvíc hotových napojení, nejjednodušší rozhraní a na jednoduché „když přijde tohle, udělej tamto“ se dostanete nejrychleji. Daní za to je nejmenší volnost, jakmile potřebujete něco neobvyklého, a nejvyšší cena při větších objemech.

Z těchto tří jen n8n. Zapier ani Make provoz na vlastní infrastruktuře nenabízejí, jsou to čistě cloudové služby. U Make existuje takzvaný on-prem agent, ale to není totéž: je to jen most k vašim interním systémům, samotné řízení scénářů zůstává v jejich cloudu.

Všechny tři umí scénář vyexportovat do souboru JSON, ale nedělejte si iluze, k čemu to je. Je to formát pro přenos mezi účty téže platformy, jinde ho nespustíte. U Zapieru je navíc export dostupný až od týmového tarifu.

U Zapieru je trénování ve výchozím stavu zapnuté a musíte se z něj odhlásit formulářem, výjimkou jsou firemní tarify, které jsou odhlášené automaticky. U Make jsme jednoznačné veřejné stanovisko k téhle otázce nenašli, takže než tam pustíte citlivá data, projděte si jejich zpracovatelskou smlouvu.

Umí to dnes všechny tři, každá má krok, do kterého připojíte jazykový model. Účtuje se to ale zvlášť a jinak než běžné kroky, takže si spočítejte, co to udělá s cenou. A pořád platí, že model dává smysl jen tam, kde je potřeba úsudek, ne u kroků s jednoznačným pravidlem.